|
|
Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425.
Bolerazká, Zuzana ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Název práce: Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425. Abstrakt: Diplomová práce se zabývá životem poslední lucemburské princezny Elišky Zhořelecké. Na základě analýzy narativního a diplomatického materiálu, který vznikl přibližně mezi lety 1390 - 1425, popisuje období jejího života od narození, až do doby kdy se definitivně stala vdovou. Eliška Zhořelecká (1390 - 1451) byla vnučkou římského císaře Karla IV. a švédského krále Albrechta I. Na dlouhou dobu byla jediným potomkem lucemburské dynastie a byla proto již od svého dětství ženou politicky významnou. Po několika nezdařilých zásnubách se vdala za brabantského vévodu Antonína. Tento sňatek Elišku přivedl do západní Evropy, kde následně strávila zbytek svého života. Do rukou manželů se právě díky manželství, dostalo Lucembursko. Antonín několik let po svatbě zemřel v jedné z nejslavnějších bitev stoleté války - u Azincourtu. Brzy na to se Eliška znovu provdala za lutyšského biskupského elekta Jana Bavorského, který byl v této době známý především svou snahou ovládnout oblast Hollandu a Zeelandu. Jan ovšem taktéž několik let po svatbě zemřel a Eliška po zbytek života žila jako bezdětná vdova. Eliščin pobyt v ekonomicky a kulturně vyspělé oblasti, v politicky nestálé době a její politická aktivita, spojená...
|
|
|
Odloučení Lucemburska od Koruny české
Stehlík, Martin ; Starý, Marek (vedoucí práce) ; Soukup, Ladislav (oponent)
Předmětem rigorózní práce je popsat a analyzovat proces odloučení Lucemburska od Koruny české. Téma bylo vybráno z důvodu, že nebylo dosud historiografií řešeno. Práce se opírá především o primární zdroje a pracuje s citacemi obsahu právních dokumentů. Úvod práce nastiňuje význam této problematiky a stávající literaturu a prameny. První kapitola rámcově popisuje proces začlenění Lucemburska mezi země Koruny české. Následující kapitola pak popisuje převzetí Lucemburska králem Václavem IV. na základě jeho nástupnictví po Václavovi Lucemburském a zastavování tohoto vévodství dalším panovníkům, Joštovi Lucemburskému a Ludvíkovi Orleánskému. Tato kapitola však popisuje zejména počátky burgundské expanze do Lucemburska založené svatební smlouvou mezi Eliškou Zhořeleckou a Antonínem Brabantským. Třetí kapitola se zabývá snahou králů Zikmunda Lucemburského a Albrechta II. zachovat Lucembursko pro Korunu českou a současně snahu burgundského vévody Filipa Dobrého získat vévodství od Elišky Zhořelecké pomocí vzájemných smluv. Následující kapitola zmiňuje snahu dalších panovníků Lucembursko ovládnout, zejména pak Vilémem Saským, trevírským arcibiskupem Jakubem ze Sierck a opětovně burgundským vévodou Filipem Dobrým. Přitom analyzuje zejména smlouvy, které za tímto cílem tito panovníci s Eliškou uzavřeli. Zabývá se také...
|
|
|
Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425.
Bolerazká, Zuzana ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Název práce: Poslední lucemburská princezna. Životní osudy Elišky Zhořelecké v letech 1390 - 1425. Abstrakt: Diplomová práce se zabývá životem poslední lucemburské princezny Elišky Zhořelecké. Na základě analýzy narativního a diplomatického materiálu, který vznikl přibližně mezi lety 1390 - 1425, popisuje období jejího života od narození, až do doby kdy se definitivně stala vdovou. Eliška Zhořelecká (1390 - 1451) byla vnučkou římského císaře Karla IV. a švédského krále Albrechta I. Na dlouhou dobu byla jediným potomkem lucemburské dynastie a byla proto již od svého dětství ženou politicky významnou. Po několika nezdařilých zásnubách se vdala za brabantského vévodu Antonína. Tento sňatek Elišku přivedl do západní Evropy, kde následně strávila zbytek svého života. Do rukou manželů se právě díky manželství, dostalo Lucembursko. Antonín několik let po svatbě zemřel v jedné z nejslavnějších bitev stoleté války - u Azincourtu. Brzy na to se Eliška znovu provdala za lutyšského biskupského elekta Jana Bavorského, který byl v této době známý především svou snahou ovládnout oblast Hollandu a Zeelandu. Jan ovšem taktéž několik let po svatbě zemřel a Eliška po zbytek života žila jako bezdětná vdova. Eliščin pobyt v ekonomicky a kulturně vyspělé oblasti, v politicky nestálé době a její politická aktivita, spojená...
|
|
|
Začlenění Lucemburska mezi země Koruny české
Stehlík, Martin ; Starý, Marek (vedoucí práce) ; Kindl, Vladimír (oponent)
Předmětem diplomové práce je začlenění Lucemburska mezi země Koruny české. Téma bylo vybráno především z důvodu, že nebylo dosud historiografií zpracováno a analyzováno. Dostupná literatura zpravidla bere příslušnost Lucemburska ke Koruně české jako danou skutečnost bez bližšího zdůvodnění. Z toho současně plyne značné množství nepřesností a omylů v literatuře. Největší nepřesností pak je datum či období začlenění Lucemburska ke Koruně české, kdy se udává doba vlády Karla IV. nebo dokonce i Jana Lucemburského. Cílem této práce je tak nejen popsat proces začlenění, ale také vyvrátit trvající nepřesnosti. Z tohoto důvodu se diplomová práce snaží čerpat a analyzovat zásadní skutečnosti především z primárních pramenů a konfrontovat je s literaturou. První kapitola stručně představí instituci Koruny české pro její odlišení od Českého království. Analyzuje pojmy "koruna" a "inkorporace". Dále popisuje vznik Koruny české a analyzuje její základní dokumenty. Následující druhá kapitola se zabývá personální unií mezi Lucemburskem a českými zeměmi za vlády Jana Lucemburského. Nastiňuje předpoklady budoucího vývoje v králově svatební smlouvě s Beatrix Bourbonskou, jeho závěti a v dohodách s Balduinem Lucemburským, trevírským arcibiskupem. Třetí kapitola týkající se období vlády Karla IV. vyvrací v literatuře...
|
host ::
RSS.